Tržní analýza · 7. března 2026 · 16 min. čtení · Manuel Krapf, CMO, Amplifa

Závody v AI zbrojení: USA vs. Čína – kde zůstává střední stav?

Globální závody v AI zbrojení dominují titulkům. Co však znamená boj mezi USA a Čínou pro Vaši firmu? Analýza pro středně velké podniky.

Minulý týden jsem seděl u jednoho výrobce strojů ve východním Vestfálsku. Tradiční firma, světový lídr ve svém výklenku, hrdí inženýři. Jednatel, muž, který tráví více času v hale než v koženém křesle, mi přes stůl podal tablet. Na něm: zpravodajský web s křiklavě barevnými sloupcovými grafy. Stovky miliard dolarů. USA. Čína. Umělá inteligence. Podíval se na mě a zeptal se tím úžasně suchým vestfálským způsobem: „Pane Klaus Müller, je to teď jen hluk pro ty velké v zámoří, nebo se musím bát, že mi brzy čínský robot přebere odbyt?“

To je zatraceně dobrá otázka. Protože zatímco šéf společnosti Nvidia Jensen Huang odmítá řeči o nebezpečích AI jako „nelogické“ a v Silicon Valley střílejí zátky šampaňského, u nás panuje směs fascinace a čisté paniky. Ty částky jsou ostatně astronomické: USA jen v roce 2024 napumpují do AI přes 100 miliard dolarů soukromého kapitálu, stát od roku 2013 přislíbil téměř půl bilionu dolarů. Čína kontruje státem řízenými programy a investicemi, vedle nichž vypadá úsilí Evropy jako kapesné pro biřmovance. A my? Stojíme v Evropě, konkrétně v německém středním stavu, a ptáme se: Jsme jen diváky v tomto Tech-Space-Race – jak to nazývají experti z Lombard Odier –, nebo zde můžeme nějak hrát s nimi? Upřímně: Tady se teď kůň zapřahá za vůz. Všichni mluví o technologii, ale nikdo nemluví o tom, co to znamená pro obchodní model Hidden Champions v Bádensku-Württembersku. Je čas to změnit.

Kritéria: Podle čeho musíme AI supervelmoci skutečně měřit

Než se vrhneme do salátu čísel, měli bychom se krátce zastavit. Hodnotit soutěž jen podle výšky hromady bankovek je krátkozraké. To je jako posuzovat kvalitu vína jen podle cenovky. Abychom pochopili, co tento globální konflikt znamená pro výrobní firmu v regionu DACH, musíme kopat hlouběji. Navrhuji, abychom tři konkurenty – USA, Čínu a Evropu – ohodnotili na základě kritérií, která jsou relevantní pro praxi.

• Kapitál & finanční síla: Kdo má peníze – a kdo je utrácí? Podíváme se na soukromý rizikový kapitál a státní dotace.
• Strategické zaměření: Jde o další sociální síť, nebo o automatizaci výrobní linky? Zaměření aplikací je rozhodující.
• Rychlost & škálovatelnost: Kdo je rychlý v realizaci a dokáže inovace šířit do šířky?
• Talent & výzkum: Kde sedí nejchytřejší hlavy a kde vznikají základní myšlenky?
• Regulační prostředí & ekosystém: Je stát brzdou, nebo hybatelem? A existuje síť, ze které profitují i menší firmy?
• Relevance pro střední stav: To je zásadní otázka. Co z toho všeho nakonec dorazí k středně velkému dodavateli v praxi?

Kandidát 1: USA – Kovboj s hlubokými kapsami

Musíme to bez závisti uznat: Pokud jde o utrácení peněz, Američanům nikdo nic nenamluví. Celých 109 miliard dolarů soukromých investic do AI jen v roce 2024. To je číslo, které si musíte nechat rozplynout na jazyku. K tomu se přidávají kumulované státní přísliby ve výši 471 miliard dolarů od roku 2013. To není mrholení, to je hurikán kapitálu. Tyto peníze plynou především do vývoje takzvaných Frontier Models – těch velkých, základních AI modelů od Google, OpenAI, Anthropic a spol. Je to zlatá horečka poháněná nadějí na příští technologický velký třesk, který má převrátit celá odvětví.

Silou USA je tato nespoutaná, téměř bezohledná dynamika volného trhu. Tady se dlouho neváhá, tady se investuje. Výsledkem jsou technologické vedoucí pozice u základních modelů, které dnes dominují titulkům. Zaměření je jasně na software, na generativní AI a samozřejmě – na to se nesmí zapomínat – na polovodiče a národní bezpečnost. Věc se má ale tak: Toto prvenství má svou cenu. Vývoj těchto modelů je absurdně drahý a energeticky náročný. Je to hra pro miliardáře a technologické giganty. Pro německého středně velkého podnikatele je ekosystém v USA těžko přístupný a často není zaměřen na jeho potřeby – tedy B2B, průmysl, vysokou spolehlivost.

Slabinou amerického přístupu je jeho jednostrannost. Zatímco se sypou nepředstavitelné sumy do vývoje chatbotů, kteří umí napodobit Shakespeara, praktické využití v suché, ale hodnotu tvořící realitě výrobních hal často zůstává stranou. Minulý týden jsem mluvil s vývojářem z Valley. Jeho slova: „Manufacturing? Oh, you mean like, making physical stuff? Sounds complicated.“ To vlastně říká vše. USA dodávají průlomové algoritmy, ale integrace do komplexních procesů průmyslového podniku? To není jejich hlavní zaměření. Riziko pro nás: Staneme se technologicky závislými na hrstce amerických koncernů, jejichž priority nejsou naše.

Kandidát 2: Čína – Státem řízený drak

Obrat na východ. Čína hraje úplně jinou hru. Méně divokého západu, více pětiletky. Soukromé investice jsou ve srovnání s USA vtipem. To je však jen polovina pravdy. Skutečná moc leží v rukou státu, který se 119 miliardami dolarů v příslibech a jasným plánem určuje směr. A tento plán má sílu. Čínské zaměření je ostře zacíleno na reálnou ekonomiku: autonomní systémy, chytrá výroba, zdravotnictví a související infrastruktura. Velké firmy plánují do roku 2027 investovat přibližně 78 miliard dolarů do datových center a cloudové infrastruktury. Tady nejde o básně, tady jde o efektivitu, o škálování, o světovládu ve výrobě.

Velkou silou Číny je tato nelítostná rychlost v realizaci. Viděl jsem závody poblíž Šanghaje, které vyrostly ze země během 18 měsíců a dnes vykazují takový stupeň automatizace, o kterém by se některým německým podnikovým radám zdály noční můry. Přeskakují celé vývojové stupně. A jsou chytří. Místo kopírování drahých amerických modelů sázejí – viz příklad DeepSeek – na nákladově efektivní, otevřené Open-Source modely. To masivně snižuje bariéry pro firmy a urychluje adaptaci v šíři. To je model, který musíme brát velmi, velmi vážně.

Ale samozřejmě i zde je odvrácená strana. Centrální řízení sice činí systém rychlým, ale také strnulým a nese s sebou politická rizika. Téma duševního vlastnictví je a zůstává trvalým problémem – přes to nejede vlak. A pak je tu tato nová, subtilní ofenzíva: Čínské přímé investice do evropských technologických firem dosáhly v roce 2024 hranice 10 miliard dolarů, což je nárůst o 50 %. Zvláště v hledáčku: výrobní centra v Maďarsku a Španělsku. Je to partnersky natažená ruka, nebo pokus o zajištění know-how a přístupu na trh? Zda je na to skutečně tak snadná odpověď, si dovoluji pochybovat. Pro střední stav to znamená: Čína je zároveň masivní hrozbou díky své efektivitě z rozsahu, ale také potenciálním zdrojem nízkonákladových technologií a lekcí v důsledné realizaci.

Kandidát 3: Evropa & DACH – Rozvážný federalista

Naše cesta: Jiná, ale nutně horší?

A pak jsme tu my. Evropa. Kontinent myslitelů, básníků a… váhavců? Pokud se podíváte jen na čísla, mohli byste si to myslet. Německé angažmá v AI ve výši 13 miliard dolarů od roku 2013 působí ve srovnání s americkými částkami přímo skromně. Soukromý rizikový kapitál pro velké AI modely je nedostatkovým zbožím. Působíme fragmentovaně, pomalu, přeregulovaně. Konzervativní prognóza, že evropský trh s AI dosáhne do roku 2040 „jen“ 600–800 miliard eur, zatímco ostatní uvažují v bilionech, se zdá tento obraz potvrzovat. Člověk by mohl propadnout zoufalství.

Ale možná je to příliš jednoduché uvažování. Možná se vůbec nesnažíme běžet sprint s ostatními, ale připravujeme se na maraton. Diego Perino, ředitel BSC AI Institute, mi nedávno řekl rozhodující větu: „Síla Evropy spočívá v dlouhodobých, strukturálních schopnostech: talentu, datech a výpočetním výkonu.“ To je ten bod! Máme excelentně vzdělané inženýry. Máme díky (ano, skutečně!) GDPR vysoce kvalitní, dobře strukturované datové sady. A cíleně budujeme federální infrastrukturu, takzvané „AI Factories“, které mají zpřístupnit vysoce výkonné výpočty speciálně pro malé a střední podniky.

Naším přístupem není založit příští OpenAI na pařížském předměstí – i když majáky jako Mistral ukazují, že bychom to dokázali. Naším přístupem je odlít základy, aby stovky tisíc středně velkých podniků v Evropě mohly s AI pracovat. Zaměření je zcela jasně na průmyslové aplikace, na německou klíčovou kompetenci. Necílíme na produkt, ale na ekosystém. Slabina – naše fragmentace – by se mohla stát silou, pokud povede k odolné, decentralizované síti. Naše posedlost regulací by se mohla ukázat jako „diferencující výhoda“, jak to nazývá Perino. Protože kdo by chtěl svěřit svá vysoce citlivá produkční data americkému cloudu nebo čínskému státnímu koncernu? „Trustworthy AI“ není buzzword, mohl by to být náš nejdůležitější prodejní argument. Je to pomalejší, možná méně oslnivá cesta. Ale dost možná ta udržitelnější.

Velké závody v AI zbrojení v přímém srovnání

Abychom rozdíly učinili hmatatelnými, shrnul jsem rozhodující faktory do tabulky. Nejde o známkování, ale o strategickou mapu, která ukazuje, kde leží příslušné silné a slabé stránky.

Efektivita kapitálu: Kdo dostane za své peníze nejvíc?

Čisté miliardové částky mohou klamat. Mnohem zajímavější je otázka efektivity kapitálu. Kdo dosahuje se svou investicí největšího účinku, speciálně v průmyslovém sektoru, který je pro nás relevantní? I zde se filozofie značně rozcházejí.

To je přece ten rozhodující bod. Zatímco USA staví kanón, aby střílely na vrabce, Čína staví tisíce přesných vzduchovek. A Evropa? My právě teprve stavíme střelnice a cvičíme střelce. To se může zdát pomalé, ale nakonec to může vést k tomu, že každý v zemi bude moci bezpečně a efektivně zasáhnout cíl, místo aby jen přihlížel kovbojovi s bazukou.

Amplifa: AI pro Váš prodej. Teď. — Dost bylo strategických debat. Nasaďte AI do praxe už dnes. Amplifa využívá umělou inteligenci k automatickému plnění Vaší prodejní pipeline kvalifikovanými leady. Méně administrativy, více uzavřených obchodů.

Moje doporučení: Co musí střední stav udělat teď

Tedy, abych se vrátil k otázce jednatele z východního Vestfálska: Ano, musíte se tím zabývat. Ale ne, nemusíte propadat panice. To nejhorší, co teď můžete udělat, je upadnout do ochromující úcty před miliardami ze zámoří nebo hekticky spouštět nějaké nedotažené AI projekty. Přestaňte čekat na další velký všeumělský model z Kalifornie. To není Vaše hřiště. A prosím, nezkoušejte přenášet procesy čínské gigafactory s 50 000 zaměstnanci na svůj provoz s 500 lidmi. To je šílenství.

Jedinou smysluplnou cestou pro německý a evropský střední stav je evropská cesta – s pořádnou dávkou pragmatismu. Soustřeďte se na svou doménovou kompetenci. Znáte svůj proces, svého zákazníka, svůj trh lépe než jakákoli AI. Identifikujte jedno, dvě zcela konkrétní úzká hrdla ve Vaší firmě. Je to náročný lead-generation v prodeji? Kontrola kvality na konci linky? Prediktivní údržba Vašich strojů? Nehledejte AI, hledejte problém. A TEPRVE POTOM vyhodnoťte, která technologie – často je mnohem menší a méně nápadná, než se čekalo – může tento problém vyřešit. Využívejte sítě, které zde vznikají: instituty Fraunhofer, klastrové iniciativy, AI Factories. Vsadím se, že vítězi za tři roky nebudou ti, kteří měli největší rozpočet na AI, ale ti, kteří jej nejchytřeji využili pro jasně definovaný problém. To je DNA středního stavu. A ta je i v éře AI naší největší devizou.

Bezplatný Sales Audit: Kde stojí Váš prodej? — Než začnete investovat do AI, potřebujete upřímnou analýzu. Kde v prodeji ztrácíte čas a peníze? Náš bezplatný audit odhalí slabá místa a ukáže, kde má AI největší páku.

3 rozhodující otázky pro Vaši AI strategii

Každý jednatel by se teď neměl nechat zbláznit, ale měl by sobě a svému manažerskému týmu položit tři zcela jednoduché, ale brutálně upřímné otázky.

1. Jaký konkrétní obchodní problém, nikoli jakou technologii, chceme v příštích 12 měsících vyřešit? Buďte konkrétní. „Naplnit prodejní pipeline“ je lepší než „zavést AI“.
2. Máme data, peníze a především talent na to, abychom stavěli vlastní řešení, nebo je chytřejší získat již natrénovanou, důvěryhodnou AI prostřednictvím evropských ekosystémů a specializovaných poskytovatelů? Přeceňování vlastních sil je nejdražší chyba.
3. Jak budeme měřit úspěch? V mlhavé „prestiži inovací“, nebo v tvrdých, chladných eurech na bankovním účtu, v ušetřených nákladech na procesy nebo v dodatečných prodejních uzávěrkách? Definujte své KPIs dříve, než začnete.

Kdo na tyto tři otázky upřímně odpoví, je už dál než 90 % konkurence. Závody v AI zbrojení supervelmocí jsou velkou scénou. Ale skutečná hra, která rozhoduje o budoucí konkurenceschopnosti našeho průmyslu, se odehrává právě zde – v podnicích středního stavu.